Vězeň dostává dopisy od své manželky. Každý z nich však nejprve prochází cenzorem, který rozhoduje, co smí zůstat a co bude vymazáno. Film sleduje tři postavy — vězně, jeho ženu a cenzora — jejichž vztahy se odehrávají výhradně prostřednictvím psaného slova. Zatímco dopisy představují pro jednoho naději a pro druhého způsob, jak zůstat v kontaktu, třetí postava stojí na rozhraní. Cenzor se denně rozhoduje, zda zůstane pouze součástí systému, nebo si zachová lidskost. Každý zásah do textu tak přestává být jen technickým aktem — stává se osobním rozhodnutím, ve kterém se střetává moc, odpovědnost a empatie. Film je komorní úvahou o tom, co znamená být člověkem ve světě, který vyžaduje lhostejnost.
