Konec roku 2019 postavil celý svět před nové neočekávané výzvy. Koronavirová pandemie, která se začala celosvětově šířit, s sebou přinesla opatření, znemožňující hromadný fyzický kontakt lidí. Bez možnosti se přirozeně potkávat, jsme hledali alternativní cesty kontaktu. Aplikování online technologií do každodenního života lidí, se stalo novým prostředkem komunikace. Opatření související s koronavirovou pandemií, měly silný vliv na rapidní nárůst nových internetových aplikací na trhu, zajišťující zprostředkování textových, či hlasových zpráv, video hovorů, sdílených pracovních online prostorů, kalendářů a dalších nástrojů usnadňující práci a běžnou komunikaci. Bylo zapotřebí se s těmito aplikacemi nejdříve naučit pracovat a vymyslet vhodné možnosti jejichž užívání a implementace do běžného života. Vyvstalo mnoho otázek, jak a jakým způsobem převést běžné činnosti a aktivity, na které jsme byli před koronavirovou pandemií zvyklí do virtuální podoby.
Přechod z běžného “offline” prostředí do nového “online” světa byl náročný jak pro firmy a instituce, tak i pro jednotlivce, kteří byli často uživateli nových online programů a akcí. Jak tyto online aktivity probíhaly? Dokázaly online workshopy, přednášky a besedy plnohodnotně nahradit a zprostředkovat daný zážitek?
Zajímalo mě, jakým způsobem v této virtuální podobě probíhaly aktivity v dětských domovech. Konkrétní fungování zařízení zajišťující ústavní výchovu a vzniklé problémy spojeny s pandemickými omezeními přibližuje v této práci návštěva Dětského domova Úsměv v Ostravě. Z poznatků, které mi komunikace se zařízením poskytla, vytvářím pro Dětský domov Úsměv online umělecký workshop, který je prvním krokem na cestě ke zprostředkovávání umění dětem žijících v dětských domovech.
