Jmenuji se Aneta Ratajová a jsem střihačka. Do mého souboru děl jsem si vybrala jeden hraný a tři animované filmy všechny dokončené v roce 2023. Konkrétně se jedná o snímky Dýchajúce obrazy, Shadow, Pouta a Dopad. Díla nemají moc společných faktorů, právě naopak jsou v hodně aspektech odlišná. Díky tomu jsem ale schopná porovnat rozdíly práce v různých žánrech i formátech a odnesla jsem si z každého projektu nové zkušenosti.
Dýchajúce obrazy
Dýchajúce obrazy je bakalářský film kameramana Radovana Hradila dokončený v roce 2023, který pojednává o dětské fantazii a oslavuje podstatu umění.
Režie: Radovan Hradil
Produkce: Alexandra Moussová
Kamera: Radovan Hradil
Střih: Aneta Ratajová
Zvuk: František Ferenz
Vizuální efekty: Jana Jelšicová
K projektu jsem se přidala teprve pár týdnů před natáčením, kdy už byl hotový literární i technický scénář. Vzhledem k tomu, že režisér filmu Radovan Hradil je zároveň kameramanem, neměl přesnou představu o střihové a zvukové skladbě. Se zvukařem Františkem Ferenzem jsme se přidali k projektu zároveň a okamžitě jsme s Radkem začali konzultovat naše nápady. Nejdůležitější pro nás bylo jít točit s vědomím, jaké budou mít jednotlivé obrazy tempo a jak budou znít. Díky tomu Radko pracoval s našimi poznámkami při natáčení, a už samotné záběry nesou stejnou atmosféru, jakou jsme si všichni představovali.
Před natáčením jsme si připravili podrobné technologické workflow, ale nestihli jsme udělat kompletní testy, což se nám později trochu vymstilo. Adobe Premiere Pro neuměl správně pracovat s naším barevným prostorem, a tak jsem na předání do dalších pracovišť přešla do DaVinci Resolve.
Natáčení jsem se zúčastnila, a kromě jednoho dne jsem pracovala jako skriptka. Neměla jsem v plánu si tuto pozici vykonávat sama, ale Radko mě o to požádal. Chtěl mít vedle sebe na pomoc svůj štáb vzhledem k tomu, že vykonával dvě hlavní pozice naráz. Nezvykle jsme tedy spoustu věcí řešili společně už na place. Dle mého názoru bylo natáčení velmi povedené a díky tomu se mi do střižny dostal tvárný materiál.
Obrazový materiál měl dohromady 620 GB (5,6 hod) a zvukový 7,7 GB. Asistentské práce mi velmi pečlivě vypracovala Klára Neumannová a k dispozici jsem měla také své skriptové poznámky z placu. Střihová postprodukce trvala přibližně 1,5 měsíce s celkovým počtem 7 plných frekvencích a 16 polovičních. Finální exporty jsou podle výrobní knihy a dodatečně jsem exportovala DCP na festivaly.
Projekt byl z hlediska střihové skladby výzvou. Materiál nabízel spoustu možností, jak ke střihu přistupovat, a nesvazovala mě téměř žádná formální pravidla. To bylo sice obohacující, ale o to více jsem si musela dávat pozor, aby se narace filmu nerozpadla.
Ve filmu se pohybujeme z obrazu do obrazu a každý vypráví svůj příběh jiným způsobem. Rozhodla jsem se proto odlišit “světy” i střihem. Příběh dívky s perlou je klidný a plynulý, aby diváka nic nerušilo ve sledování. Na druhou stranu příběh Vincenta van Gogha je roztrhaný a pracuje s výraznou změnou tempa. Poslední příběh Marilyn a Warhola je odvyprávěný jedním záběrem, kde se pracuje pouze s vnitrozáběrovou montáží. Vzhledem k různorodosti příběhů jsem se o to více musela zaměřit na hlavní propojující linku holčičky, která prochází galerií. Divák je s dívkou spojený a jejíma očima postupuje v příběhu dále. Bylo důležité vytvořit klíč, jakým se mezi obrazy pohybujeme, který nebude působit repetitivně. S tímto vědomím došlo ke změnám dramaturgie oproti původnímu scénáři, kde se např. finální kompozice obrazů zobrazovaly hned po odvyprávění jejich příběhu. Rozhodnutí nechat obrazy až na závěr filmu podle mě funguje pěkně, protože divák si na odpovědi musí počkat. Místo oddělení světů obrazy, jsme si pomohli zvukovým motivem, který nám značí návrat do reality.
Největším pozitivem práce na tomto projektu byl variabilní a kreativní proces tvorby. Měla jsem od Radka velmi volnou ruku a byl otevřený změnám. Jsem moc ráda, že jsem si mohla vyzkoušet trochu experimentálnější formát a vystoupit z komfortní zóny klasické narace.
Volnost v tvorbě bych ráda přiřadila i k negativům. Většina dramaturgických rozhodnutí stála na mě, často jsem ve střižně pracovala sama a chyběl mi druhý pohled režiséra. Během chvilky jsem ztratila k příběhu odstup, nehledě na to, že jsem byla přítomná i na place. Snažila jsem se tedy podstupovat individuální konzultace a prezentovat na střihových prezentacích, abych získala nové pohledy. To se maličko odrazilo na délce střihové postprodukce, ale myslím, že to stálo za to.
Střihová postprodukce tohoto projektu byla zábavná, ale náročná. Odnesla jsem si velkou spoustu nových zkušeností. Mnoho důležitých rozhodnutí se odehrávalo právě ve střižně a vzhledem k tomu, že o náš snímek lidé jeví zájem, myslím, že jsme se rozhodli jít tou správnou cestou.
Shadow
Shadow je bakalářský animovaný film Niny Hynštové dokončený v roce 2023. Jedná se o příběh o mladém muži, který se probouzí ve vlaku na opuštěném starém vlakovém odkladišti. Jediným jeho společníkem je ohromný had, který ho pronásleduje. Had symbolizuje trauma, které má muž uložené hluboko v sobě. V závěru filmu se musí svému strachu postavit, aby před hadem uniknul.
Námět, Animace: Nina Hynštová
Střih: Aneta Ratajová
Zvuk: Tomáš Kocourek
K projektu jsem se dostala už v rané fázi, kdy měla animátorka připravený námět a první verzi storyboardu. Spolu jsme velmi intenzivně pracovaly na dramaturgii a záběrování. Dohromady nám společná práce až k lock cutu animatiku zabrala asi třičtvrtě roku. Spolupráci hodnotím velmi pozitivně, protože Nina udržela svou tvůrčí vizi, ale byla otevřená konzultacím. Díky tomu se od původního storyboardu film velmi posunul a s výsledkem jsme obě spokojené.
Pracovala jsem hodně se střídáním tempa, gradací a budováním napětí. Snažila jsem se co nejvíce podpořit tíživou atmosféru světa. V klidných pasážích jsem nechávala záběry přezrát, aby měl divák pocit, že se téměř zastavil čas. Naopak ve chvílích, kdy se na scéně objevuje had a muž upadá do svého vnitřního chaotického světa, záběry na diváka útočí a často přicházejí náhle a bez přípravy. Důležitou částí práce byla zvuková dramaturgie, kterou jsem už u animatiku konzultovala se zvukařem a do lock cutu jsem měla film kompletně pracovně ozvučený.
Jsem moc ráda, že jsem na filmu mohla spolupracovat, protože se jednalo o nejpříjemnější a nejhladší spolupráci, co jsem na škole zažila a myslím, že na našem výsledném snímku je to znát. V současnosti s autorkou spolupracuji na jejím následujícím projektu.
Pouta
Pouta je bakalářský animovaný film Anety Paulíny dokončený v roce 2023. Pojednává o mladém páru, kteří začínají svůj společný život v novém bytě. Prvotní zamilovanost vyprchává rychle kvůli špatné komunikaci a postupně se od sebe oddalují a stahují sami do sebe.
Námět, Animace: Aneta Paulíny
Střih: Aneta Ratajová
Hudba: Nikol Bóková
K projektu jsem se přidala ve stejný čas jako k animovanému filmu The Shadow a pracovala na nich současně. Animátorka tohoto projektu však dlouho hledala finální formu a nebyla si jistá, jakou cestou se vydat, takže se spolupráce protáhla s přestávkami na celý rok. Problematická byla hlavně stopáž, která měla být kolem pěti minut kvůli animaci, ale příběh se odehrává během několika měsíců, což znamenalo pracovat s časovými zkratkami. Výsledná forma připomínala spíše videoklip, a tak jsme se rozhodly touto formou pokračovat. Snažily jsme se oslovit i nějaké kapely, zda by nám nepropůjčily jejich skladby, ale tvůrkyně se nakonec rozhodla nechat složit origiální instrumentální hudbu k celému filmu.
Temporytmus střihu udává tedy výhradně hudba, která zní pod celý příběhem. Byla složená přímo na můj pracovní střih, kdy jsem potom jen dočistila detaily. Pracovaly jsme s vnitrozáběrovým pohybem do hudby jak při střihu, tak u finální animace. U darkest pointu jsme vybudovaly gradující dramatickou montáž, propojující reálný a vnitřní svět postav.
Osobně jsem se svým střihem spokojená, a vzhledem ke stálému přeskládávání si formát nakonec pěkně sednul. S čím naopak spokojená nejsem, tak s volbou podpořit příběh jen instrumentální hudbou. Volila bych více videoklipový formát, kdy hudba bude ještě dominantnější, a nebo bych naopak podpořila současnou hudbu ruchy a zvukovou dramatugií. Nyní mi přijde, že po zvukové stránce film sedí na pomezí hraného filmu a videoklipu. Hudba diktuje divákovi emoci, kterou má cítít, což je škoda, protože myslím, že animované záběry emoci nesou.
Přestože cítím, že výsledek není ve všech ohledech ideální, chtěla jsem film zařadit do svéhou souboru prací. Ze strany střihové skladby jsem do filmu dala maximum a na spolupráci vzpomínám ráda.
Dopad – 4. epizoda
Dopad je čtyřdílný animovaný seriál v koprodukci s Českou televizí, který vyšel v roce 2023. Pojednává o dopadu cizího tělesa, který vymýtí většinu života na Zemi. Každá epizoda mapuje jiné časové období kolem dopadu. Spolupracovala jsem na závěrečné čtvrté epizodě, která nás přenáší do daleké budoucnosti, kdy se lidstvo rozhodlo Zemi opustit a žít ve vesmíru.
Námět, Animace: Olga Šarovská, Ondřej Tešnar
Střih: Aneta Ratajová
Zvuk: Tomáš Matoušek, Miroslav Lukeš, Lukáš Pešek
Kromě střihu jedné z epizod jsem spolu s ostatními střihači konzultovala celkovou dramaturgii díla. Všechny epizody jsou vzájemně propojeny různými motivy, a přestože každý díl má jinou stylizaci, jedná se o jeden fikční svět. Čtvrtá epizoda se ke mně dostala už ve fázi pokročilejšího animatiku a mou prací bylo pomoci funkčnosti jednotlivých scén. Pár záběrů jsme nakonec ještě upravili nebo přidali. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali zrovna na závěrečné epizodě, snažili jsme se vybudovat napětí a co nejlépe vypointovat konec celého seriálu. Myslím, že to se nám povedlo a divák si může užít hořkosladký konec za zvuků písně Karla Kopeckého.
Jediné negativum bych zmínila velký nedostatek času, který měli naši kolegové z animace a bohužel se to na nějakých místech projevilo ve výsledku díla, jak po obrazové stránce, tak zvukové. Každopádně přes všechny překážky vznikl zajímavý projekt s velkou myšlenkou, do kterého jsem se ráda zapojila.
Shrnutí
Trochu mě mrzí, že se mi nepodařilo poskládat soubor děl, který by měl společné téma nebo formu. Na druhou stranu se projekty vzájemně časově překrývaly a při práci jsem za jejich různorost byla vlastně ráda, protože každý vyžadoval trochu jiný typ soustředění a odnesla jsem si odlišné zkušenosti. U Dýchajúcích obrazů jsem musela vymyslet spojení různorodých příběhů do jednoho celku a vyzkoušela si práci s netradičním narativem. Shadow vyžadoval náročné přemýšlení nad symboly a psychologií postavy. Pouta mě potrápila ohledně celkové dramaturgie filmu a využila jsem spíše videoklipový střih. Dopad jako jediný pracuje v klasickou narací a mohla jsem si zde vyzkoušet animovanou akční sekvenci a propojování příběhových linek napříč epizodami seriálu.
Zmíněné tři animované filmy jsou mými prvními v portfoliu a překvapilo mě, jak je střih animatiku náročný. Měla jsem najednou volnější ruku, protože jsme si záběry mohli upravovat podle potřeby. S tím přišla i větší zodpovědnost a hodně dramaturgického přemýšlení. Co mi bylo velmi sympatické byl komorní malý štáb. Často jsme komunikovali pouze ve dvou lidech, a to je oproti velkým štábům na hraném filmu rozdílné. Práce na animovaných filmech je živý a ohromně kreativní proces, který se stále proměňuje pod rukami. Oproti hranému filmu, kde je vše přesně zorganizované, to bylo příjemné překvapení. Na druhou stranu někdy se může tato volnost i vymstít, což se nám stalo u projektu Pouta, kde se materiál v animatiku měnil s každou novou verzí, a dlouho se nám nedařilo uzamknout výsledný střih. Po dlouhém bloku práce na animovaných filmech jsem se každopádně velmi těšila zpět k hranému formátu, kde mohu rovnou vidět výsledek své práce v bližší podobě než jen jako směsici čar. Oba formáty mají prostě něco do sebe.
Každý z projektů má své plusy a mínusy. U všech jsem každopádně vděčná, že jsem měla možnost na nich spolupracovat. Jejich náměty mě okamžitě zaujaly a umožnily mi hodiny a hodiny kreativní práce. Jsem moc ráda, že mohu končit souborem děl, za kterým si stojím. Filmy jsou totiž dle mého názoru mé nejlepší za magisterské studium.
