Večer. Slunce zapadlo. Rozevláté proudy mraků začínají chytat barvu. Jemná harmonie tónů od blankytně modré přes fialovou až do cukrově růžové, člověka rozzáří, rozněžní, pohladí po duši. Volnost a vzdušnost mraků ve mně vyvolávají svobodu bytí. Moci vše a zároveň nemuset nic. Hodiny se můžu dívat na mraky, které se mění, ale ve své podstatě jsou pořád stejné.
Hlavní myšlenou autorské kolekce obuvi doplněná oděvem s názvem Něžnosti je vyjádření mé osobní fascinace nebem. Kolekce zachycuje jednu z mnoha podob, které obloha může mít, a to je něžné, jemné nebe. Zároveň něžné nebe může být pokaždé jiné. Světle modré s průsítajícím závojem mraků, se silným kontrastem nebo s nadýchanými cukrovými oblaky.
