Kolekce PŮJDU, MATIČKO K JEZERU je inspirovaná poezií Karla Jaromíra Erbena z jeho sbírky Kytice – Vodník. Příběh se zabývá tragickým osudem naivní mladé dívky, která neuposlechne varování své matky a vydá se k jezeru prát prádlo. Jezero však obývá vodník, který ji stáhne pod vodu a vezme si ji za ženu. Dívka žije s vodníkem v jeho podvodní říši a porodí mu syna. Touha po matce a rodném domově ji však nutí prosit vodníka, aby jí dovolil navštívit její matku. Vodník jí dovolí navštívit matku, ale pod podmínkou, že se brzy vrátí. Matka však nechce zůstat znovu sama a dceru odmítá pustit zpět. Vodník přichází dceru varovat a poté i hrozit, aby se vrátila, jinak ji zabije. Když se dívka nevrací, vodník přichází pro jejich dítě a v návalu zloby ho zabije.
Kolekce se zaměřuje na převtělení charakteristik postav do modelů. Matka je vyobrazena jako „sobecká žena“, která hájí svou dceru, ale její zájmy jsou čistě zaměřené na vlastní dobro. Postava je zkušená životem a symbolicky nese „krev na rukou“. Model inspirovaný jejím charakterem má přísné a usedlé siluety, zdobené červeným proševem, který signalizuje krev (provinění za to, že dceru nepustila za vodníkem, který následně zabil jejich dítě).
V básni je pojednáváno o tom, že matka šatí dceru do bílého oděvu, do sukničky z vodních pěn, které jsou znázorněné vrstvením. Skrytá myšlenka naznačuje, že jde o svatební oděv (skryté neštěstí) „bílé šaty smutek tají“. Model inspirovaný dcerou nese prvky svatebního oděvu.
Vodník, zosobňující krutost, sedí na vrbě a šije si svůj oblek. Zde je popsán jako zelený muž, kterého matka považuje za vraha, vodní příšeru. Model inspirovaný vodníkem vychází z pánského obleku; košile má řasené rukávy, znázorňující jeho možnou starou, zvrásněnou kůži. Dalším prvkem jsou pánské kalhoty, kdy v předním dílu je suknice, která symbolizuje síť, kterou rozhazuje a lapá své oběti.
