Mojí hlavní inspirací při tvorbě klauzurní práce bylo ticho – stav, který se prolíná napříč generacemi, a přesto se v současné zrychlené době postupně vytrácí. Ticho dnes často nahrazujeme nepřetržitým zvukovým pozadím , které nás izoluje od okolního světa i od nás samotných.Je známo, že ticho působí pozitivně na nervový systém, podporuje kreativitu a regeneraci mysli. Zároveň však může mít i opačný efekt: v extrému se mění na znepokojivý odraz, který zesiluje vnímání vlastního těla a zvuků orgánů. Tento paradox dokládá nejtišší místnost na světě ve Washingtonu, kde lidé vydrží jen omezenou dobu. Právě dvojí povahu ticha – uklidňující i znepokojující – jsem se snažila promítnout svých modelů.
