Téma diplomové práce Konstrukce a Dekonstrukce dodává teoretický rámec mému sochařskému ztvárnění netradičního materiálu, který mi svými optickými vlastnostmi dovoluje do mé umělecké instalace zahrnout také světlo a práci s ním. Pěnová keramika je materiál, jehož vlastnosti a možnosti zpracování přímo vyzývají ke studiu jeho dalšího využití pro umělecké ztvárnění. V mém případě se jedná o sochařské ztvárnění světelných objektů. Světlo vnímám, jako hlavní osu mého uměleckého vyjádření. Prostřednictvím světla konstruuji nejen objekty, ale také myšlenky a koncepty, které provazují s tématem konstrukce a dekonstrukce. Všechny tyto aspekty tvorby zhmotňuji v prostorově koncipované instalaci. Světelné objekty jsou prostorově uzavřeny do kruhového sochařského cyklu a vytváří plynulý přechod od konstrukčních principů k dekonstrukčním. Evokuje nekonečný přechod z jedné fáze do druhé a zabývá se studiem struktury a formy. Z procesu mé práce jsem vyvodila název Morphology , který mi asocioval vědní obor morfologie, ta je součástí biologie a zabývá se studiem vnější stavby organismů, strukturou a formou.
Kladla jsem si za cíl, vývoj světelné instalace do určeného prostoru v průmyslovém areálů ve Zlíně. Světelná instalace se skládá z čtyř objektů, které se navzájem doplňují a dohromady vytvářejí jednu příběhovou linii vývoje objektu. Světlo v objektech tvoří důležitou konstantu a evokuje pevný pilíř držící tvary neboli představuje konstrukci. Příběh objektů spočívá v přechodu mezi stadii konstrukce a dekonstrukce. Tato příběhová linie je uzavřena do kruhového cyklu. Cyklus vyjádřený instalací nemá pevně definovaný začátek, ani konec, čímž navozuje dojem nekonečné smyčky. Konstrukci evokuje jeden ze čtyř objektů, který je pevně ukotvený, stálý a naplněný světlem, které ho dominantně drží pohromadě.
Postupně na objekt působí vedlejší okolnosti, mění ho a dekonstruují. Pod tíhou okolností tvar ztrácí svou stabilitu, a světlo z něj skoro nevyzařuje. Toto pokračuje, dokud téměř neztratí pevný pilíř v podobě světla. Tento stav úplné dekonstrukce se znovu přetransformuje do hmotného objektu, a získá novou podobu. Lidé i objekty jsou součástí nekonečné koloběhu života a smrti. I z těch nejhorších scénářů se příroda i člověk vzpamatují a najdou vždy cestu ke znovuzrození.
