Psychické zhroucení – to je jako když stavíš věž z kostiček a přidáváš pořád dál a dál a dál až dokud to kostičky nevydrží a rozsypou se… Každá kostička je něco, co na sebe naložíš, stres, tlak okolí, sebekritika, strach…
A co kdybys jim zkusil dát nějakou oporu? Něco, co by je podrželo a nezřítily by se? Opora třeba v podobě přátel, rodiny, bezpečného místa a přijetí…
Ve svém díle se snažím vizuálně ztvárnit právě tento okamžik před zhroucením. Ve spodní části objektu je ploché sklo jako pevná opora a základ pro stavění. Na něm jsou navršeny zdeformované skleněné prstence propletené pomalovaným pruhem látky, který vyjadřuje právě onu podporu. Zároveň drží sklo před pádem.
