Na téma šperk jako objekt, jsem se rozhodla pracovat s květinou. Jako malá jsem si ráda pletla věneček z pampelišek a zdobila se jím, to mě vedlo k tomu pojmout květinu jako šperk. Když jsem pletla věnce, vzpomínala jsem na dětství. Zjistila jsem, že mé vzpomínky nejsou tak čisté a jasné, jako dříve, a že s rostoucím věkem jich hodně zapomínám. Tento můj poznatek jsem chtěla do práce zakomponovat. Chtěla jsem přes dopletený věnec pampelišek ukázat kompletní vzpomínku na dětství, bez jakýchkoli zapomínání, téměř, jako by to bylo včera. Pampeliškový věnec je kompletní, pampelišky jsou zdeformovány voskem jako rouškou ubíhajícího času. Postupem času však na své dřívější vzpomínky zapomínáme a máme jiné starosti.
