Téma Fabergého vejce jsem pojal v jeho obecném smyslu slova. Jednoduše řečeno jako pevnou skořápku, která skrývá cenný objekt uvnitř. Mojí snahou bylo převést tento zobecněný koncept v něco mně blízkého. Ve skutečnost, se kterou se běžně setkáváme.
Podstavcem svítidla jsem zachytil dynamiku tlaku okolí působícího na člověka. Snahu změnit ho jakožto jednotlivce a přizpůsobit ho „normálu“ společnosti. Je to něco s čím se setkáváme dnes a denně. Zároveň ale něco, co v mých očích ještě více narostlo změnou prostředí.
Naopak světlo má význam opačný, je to onen cenný objekt uvnitř skořápky. Jeho přesná definice však záleží na divákovi samotném. Pro někoho to může být víra, někdo tomu může říkat naděje. Pro mě je to vůle.
