Na rozdíl od tradičního pojetí masky jako užitého umění vnímám tento objekt spíše jako podnět k zamyšlení. Reaguje na postupný ústup tradic, zejména ve velkých městech, kde ztrácejí svou původní hodnotu a význam. Vytvářet praktickou masku pro 21. století mi proto nedává smysl – většina dnešních svátků je spojena především s nadměrnou spotřebou a konzumním způsobem života. Používají se materiály a prostředky, které byly v minulosti zcela nemyslitelné.
Samotné provedení masky odkazuje na drsné životní podmínky předindustriální éry, kdy bylo přežití zejména v horských oblastech mimořádně obtížné. Lidé tehdy často na sebe brali různé podoby a nosili masky jako formu ochrany či rituálu, často s duchovním nebo náboženským významem. Tyto motivy se odrážejí i v tvarosloví objektu.
Cílem této práce je poukázat na kontrast mezi minulostí a současností – na to, jak samozřejmé nám dnes připadá pohodlí, a jak snadno zapomínáme na původní smysl a hodnotu tradic.
