Návrh divadelní kavárny v Městském divadle Zlín vychází z vnímání prostoru jako tiché scény po skončení představení. Současný stav na mě působí chladně, uzavřeně a bez jasné atmosféry, přesto v sobě nese silnou paměť místa a hodnotné historické vrstvy. Cílem práce je tyto kvality zachovat, rozvinout a doplnit o novou, současnou interpretaci prostoru.
Zásadním tématem celé práce je světlo, které chápu jako hlavní výrazový a kompoziční prvek. Světlo zde není pouze technickým prostředkem, ale nositelem atmosféry, rytmu a emoce. Provází návrh napříč všemi řešenými patry a sjednocuje celý prostor do jednoho čitelného celku. Pomocí vrstev nepřímého a akcentního osvětlení vzniká proměnlivá světelná scénografie, která reaguje na denní dobu i rytmus divadla.
Důležitým výchozím bodem návrhu je zachování a znovuobjevení původního dřevěného obložení, které vnímám jako paměť prostoru a nositele jeho identity. Světlo s tímto materiálem pracuje v dialogu – zvýrazňuje jeho strukturu, patinu a přirozené teplo. Kontrast mezi světlem a stínem, historií a současností se stává hlavním principem návrhu.
Cílem je vytvořit kavárnu jako prostor přechodu mezi jevištěm a běžným životem – místo klidné, přívětivé a intimní, které prodlužuje divadelní zážitek i mimo samotné představení. Světlo zde hraje hlavní roli „neviditelného herce“, který formuje prostor, určuje jeho náladu a dává mu novou energii i duši.
