Zadáním této semestrální práce byl prostorový objekt na téma prostup. Téma prostup jsem pojala jako okamžik, kdy něco působí neprostupně, nehybně, jako překážka nebo tíha. Jakékoliv období, kdy hlava upadá do negativních myšlenek. Takový stav se může zdát definitivní bez možné změny. Tohle reprezentuje beton, jako neústupný materiál. Na pohled jemná látka reprezentuje rostliny. Stávají se symbolem života a síly, která v naší hloubi přetrvává. Jdou za světlem i přes to co je potká. Je to princip, kde se člověk dokáže po pádu nadechnout. Procházíme si cestou, která není přímočará. Až ji zvládneme projít čeká nás svoboda a možnost něčeho lepšího.
