Výstup na dno

PŘEMOSTĚNÍ

Jedno slovo, mnoho interpretací.

Co nás vlastně přemosťuje? A kam? Je to most? Nebo naše emoce a myšlenky?

Při prvním společném brain stormingu jsem se zamýšlela nad prostředky, které nás fyzicky přemosťují, či přemísťují, ať už je to most, výtah, rampa či schody. Rozhodla jsem se pracovat se schody a přemýšlela jsem, jak je interpretovat na dané zadání.

Ačkoliv se schody zdají jako prvoplánové, postupně jsem přicházela na další způsoby vyjádření, které v sobě nesou. Snažila jsem se uvědomit si, jaké pocity mohou lidé na schodech zažívat, ať už je to strach z výšek či nestability. Schody také používáme jako určitý ukazatel nějakého růstu, například kariérního. Obecně jsou většinově vnímány, že mají stoupat nahoru a taktéž máme nahoru stoupat i my.

Je tomu ale tak vždy?

Kompozicí se snažím vyjádřit, že stoupání nahoru ne vždy znamená úspěch. Ačkoliv má člověk pocit, že už je na dosah cíli, přijde situace, která mu jeho plány překazí a vše se obrátí v opak. Situace, kterou si nikdo nenaplánuje. Může to být například nemoc, nebo špatná známka na vysvědčení.

Tvar a vzhled kompozice určuje postupné ubývání hmoty směrem vzhůru. Zhruba nad polovinou nastává bod zlomu, kdy se takzvaně ,,přemosťuje“ do opačného směru. Vnímáme jakési dvě roviny, které nám něco sdělují, ale celkovým tvarem a stejnou materiálovou skladbou kompozice se navzájem doplňují.

Celou tuto kompozici beru jako takovou metaforu a hmotné ztvárnění myšlenky, kterou nese.

Najdi si své vlastní vyjádření…

Autor

Markéta Smětáková

student
Ateliér Tvorba Prostoru