Polární noc je často spojovaná pouze s negativními myšlenkami. Ve tmě se probouzí jen ty nejtemnější děsy. Ale je to jen malá část celého zážitku, který si člověk může odnést. Co když budeme vnímat tmu úplně naopak? Ticho tmy je smířlivé a přináší pokoj. Stojím uprostřed lesa, kde mě tento klid obklopuje, oči si zvykají na monochromatickou krajinu a vše se vyjasňuje. Brodím se po kolena ve sněhu a zima se mi dostává pod kůži. Je to neskutečně magický pocit. Člověk se v tu chvíli obrací do svého nitra, a i přes uspěchanou dnešní dobu se dokáže zastavit a na chvíli jen být. Z této vzpomínky ale nakonec zůstane jen pocit. Tak silný, že přehluší všechno ostatní. Můžu být kdekoli a kdykoli na světě ale to, co jsem našla v zimě v lesích na severu Finska, už mi nikdy nikdo nevezme.
