S cestováním vlakem se setkal určitě každý z nás a stejně tak si bezesporu každý dokáže
představit, jak vypadají velká nádraží na nejfrekventovanějších železničních koridorech u nás.
Většina lidí nádraží vnímá jako jednu velkou čekárnu a málokdo tuší, co se za zdmi a
přepážkami skrývá. Mým původním záměrem bylo udělat jistou obrazovou zprávu o stavu
českých železnic. Vydal jsem se tedy na dlouhou cestu napříč různými kouty republiky, přičemž
jsem se záměrně vyhýbal modernizovaným úsekům, abych zjistil skutečný stav. Při cestách
motorákem po jednokolejné trati a následném vstupu do velkého množství miniaturních
nádraží jsem si připadal, jako bych cestoval v čase o řadu let zpět. Přišlo mi fascinující, kolik
stanic je stále funkčních, přičemž je denně využije minimum lidí. Objevil jsem naprosto odlišný
svět železnic, než jsem doposud znal. Ten mě zcela pohltil a postupně jsem do něj začal
pronikat. Komunita lidí, kteří se v tomto světě pohybují je tak široká, že bych rozepisováním
zabral klidně několik stran. Přirovnal bych to k jedné velké rodině.
