Médium fotografie zaznamenává intenzitu a úhel dopadajícího světla na objekty o různých
površích. Ty svou strukturální povahou světlo dále zcela odrážejí, nebo část jeho spektra
pohlcují. Vznikají stíny, odlesky a vjem barvy. Svou prací uzavírám dlouholetý výzkum
formálních prvků fotografie a hledání hranic mezi fotografovaným a viděným.
V dřívějších pracích jsem zkusil barvu z předmětů zcela odebrat, že zůstaly pouze
odlesky a stíny. Zkusil jsem barvy míchat, měnit nebo jednu z nich vynést do popředí tak,
že dominovala všem ostatním. Zkusil jsem převést trojrozměrné objekty do
dvoudimenzionální roviny pomocí analogových fotomateriálů… Nyní poprvé vystupuji
z fotoateliéru a temné komory do přírody. Fascinován transcendentálností kamenolomů
prostupuji do nového světa a svou fotografickou techniku a světla beru s sebou.
…
Světlo je základem bytí na zemi. Bez světla by nevznikali další energetické děje, nedokázali
bychom fungovat v podobě, v jaké svět známe. Když se zamyslím nad světlem, představím
si vesmír, vesmírná tělesa, která světlo vyzařují a posílají ho napříč nekonečnou temnotou
a prostorem. Světlo jako takové spojujeme se vznikem a taktéž s koncem. Poskytuje nám
vidění – zrak, ale s vysokou intenzitou nás oslepuje. Pohled do světla se proto stává jakýmsi
spirituálním zážitkem, který může přenášet mysl do jiných sfér či vyčistit myšlenky. Světlo
se těžko uchopuje, ačkoli ho vídáme a očekáváme na každém našem kroku. Touha splynutí
se světlem, s energií vesmíru.
Opakem světla je tma. Černá nejistota, v které pramení strach z neznáma.
Neznámá, neuchopitelná a nepojmenovatelná forma. „Bez tmy bychom nepoznali světlo.“
Tak jako světlo transformuje mysl pozorovatele do čistých forem nebe, tak tma
v podobě černé díry nás přenáší z prostoru do prostoru. Jako červí díra vtahuje a už
nepouští ven, pouze vyúsťuje na druhé straně nekonečna. Tma, jako symbol pohlcení
všeho a světlo jako symbol emitace. Barva jako částečný odraz a částečné pohlcení.
Podle barvy poznáváme a rozlišujeme okolní objekty, učíme se chovat a přežít. Energie
přijatá rostlinou ze slunce je transformována do podoby potřebné pro život a příroda tak
může barvami oblažovat oči jiných bytostí… Co se však stane, jakmile zrak zmateme? Pokud
neumíme identifikovat barvy? Když nemůžeme dekódovat světlo z vesmíru, které nám nese
svou informaci? Zahráváme si svými smysli?
Modifikovat světlo znamená modifikovat bytí? Přizpůsobit se novým podmínkám
vždy trvá určitý čas. Jak se ale modifikuje vizuální percepce? A co představa o pozorovaném
objektu? Budeme ho umět identifikovat? Rozeznat barvy je pro mnohé živočichy smrtelně
důležité. Rozpoznat zralý plod od shnilého. Postřehnout predátora skrývajícího
se vpovzdálí, nebo vybrat nejsilnějšího partnera podle zbarvení jeho těla.
Oko dokáže světlo dekódovat a fotografie zapsat a archivovat, bez změny.
Transcendentálnost emitovaného světla, neznámost černé díry a energie barvy
v interpretaci věčného obrazu, uchovaného ve vláknech papíru.
…
Publikace tvoří vzorník barev složený z vizuálně zajímavých fotografií z mého archivu. Sem
tam najdete i vzorník reálný, aby mělo oko dle čeho kalibrovat své vnímání. Barvy totiž
neuvidíte. Lépe řečeno, uvidíte pouze limitované spektrum světla s velmi špatným podáním
barev, vyplývajícím z téměř monochromatického charakteru vyzařovaného světla.
Snapshotový charakter fotografií, kde nijak neobohacuji skutečnost a pouze volím
správný úhel pohledu a vyhledávám zajímavé výseky barevné reality je protikladem
k výstavnímu souboru, ve kterém cíleně modifikuji světlo a vytvářím realitu novou.
