Dálnice. Monumentální linie protínající krajinu. Symbol modernity a rychlosti. Jakoby mě provázely už od dětství, kdy jsem s tátou pozoroval stavební stroje stavící nový úsek, nebo když jsem zpoza zadního okénka našeho rodinného automobilu sledoval měnící se krajinu při pravidelných cestách na chalupu. Co se ale skrývá za fasádou asfaltu a protihlukových stěn? Objevil jsem skrytý svět. Začal jsem jim být posedlý. Mikrokosmos, plný podezřelých výjevů a lidských příběhů. Dálnice se stávají jevištěm absurdních i poetických momentů, které odhalují křehkost ekosystémů i stopy lidské činnosti. Příroda bojující o své místo v betonové džungli, stejně jako lidé žijící v těsné blízkosti těchto kontroverzních staveb. Někdy stačí na okamžik zpomalit, a můžeme zahlédnout a pochopit to, co jinak rychle míjíme – svět těsně vedle dálnic, který je přitom tak snadno dostupný a plný skrytých krás. Živá pustina, dál nic.
