Jenom procházím. My všichni jenom procházíme. Životem. Světem. Časem. Myšlenkami. A naše identita je „shapeshifter“. Mění podobu, a to neustále.
My se vnímáme nějak. Tam to ale jenom začíná. Všichni kolem nás můžou mít ale úplně jiný úhel pohledu. Kolemjdoucí nás sotva postřehnou a udělají si jenom rychlý náčrt toho, kým bychom mohli být. Možná ani to ne. A co se týče blízkých, známých nebo rodiny, každý jeden člověk má na naše vystupování více či méně odlišný názor a vnímá naši existenci jinak.
Procházím krajinou a moje identita jako by se začala vytrácet. Společenské předsudky už více neexistují. Nikdo na mě nemá názor a já se rozplývám. Zanechávám zde svou přítomnost, a ta v okamžiku mizí. Ve věčnosti přírody je můj život jenom nepatrný závan ve větru.
