Čarodějky ze Salemu
Arthura Miller
Historicky podložený děj se odehrává v roce 1692 v osadě komunity puritánů. Místní dívky vyrážejí tajně do lesa, aby jim černá otrokyně Tituba přičarovala chlapce podle jejich přání. Rituál však přeruší reverend Parris a dívky se rozutečou. Skupina dívek má obavy, že bude nařčena z čarodějnictví, a v davové psychó-ze začne označovat z tohoto hrdelního zločinu nevinné osadníky. Následují kruté procesy; nikdo si už nemůže být jist životem a lidé si začnou vyřizovat i soukromé účty. Iniciátorkou drtivých událostí je dívka Abigail, která miluje ženatého muže, a která se chce pomstít jeho ženě.
Dramatickým vyobrazením toho, jak osobní zranění či zrada jednoho může ovlivnit celou společnost, jak snadno lze manipulovat davem a poštvat lidi proti sobě – jak snadno lze dokonce rozpoutat davovou hysterii nebo podlehnout paranoie.
„Uvnitř každé společnosti je skrytá panika a pokud se najde někdo dostatečně bezskrupulózní, aby ji rozpoutal, může přinést smrt mnoha lidem. A ta hra je o městě, které prostě exploduje strachem,“ říká sám Miller. Jeho hra je tak i varováním před fanatismem, který byl stejně nebezpečný v dobách dávných, jako je nebezpečný dnes. Zvláště pak, když se populisticky skrývá za rouškou zdánlivě demokratických, právních a nábožensky upřímných hodnot.
Herkules a Augiášův chlív
Friedrich Dűrrenmatt
Během svého bájeslovného života vykonal prý Herkules dvanáct proslulých prací, z nichž pátá – vyčistění Augiášova chléva – se stala námětem Dürrenmattovy hry. A právě komediální až groteskní rovina antického příběhu vyhovuje autorovi, který tvrdil, že „vzhledem k šlendriánu tohoto století se pro nás hodí už jen komedie“. Antický hrdina v jeho překvapivě současné hře nejen že neuspěje v „odhnojovací“ akci, která je mu svěřena, ale navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu elidského státu… I když autor nabízí divákům formou podobenství zábavnou satiru a smích (dokonce výsměch), hra obsahuje hluboký myšlenkový rozměr: ve věku chaosu a pokrytectví moci se nedokáže prosadit ani takový hrdina, jakým byl Herkules.
Lidé, místa, věcí
Duncan Macmillan
Halucinogenní jízda vnitřním světem herečky Emmy, která je sice ve svém oboru úspěšná, ale podlehla – poněkud pro ni nečekaně – lákavým svodům bohémského světa a psychotropních látek i alkoholu. Jednoho večera při představení ji tahle svůdná a nečekaná síla přemůže natolik, že se ocitne na odvykací kúře v léčebně. Co ji tam čeká? První, co jí radí je, že si musí uvědomit vlastní problém. Ale co když ten problém není v Emmě, ale ve všem ostatním. Za druhé musí začít říkat pravdu. Ale Emma je dost chytrá na to, aby věděla, že nic takového neexistuje. Jak vůbec může vystřízlivět, když se drogy zdají jako jediný způsob, jak v dnešním světe přežít – vždyť i životopis Jima Morrisona se jmenuje „nikdo to tu nepřežije“. I tak očekávaná snadná cesta ke znovunalezení sama sebe je však zkomplikována společnými terapiemi s dalšími „léčenými“. Podaří se jí vyrovnat se s novou životní situací a najít „cestu zpět“ za tím „normálním světem“? Otázkou je, jestli takový normální svět vůbec existuje nebo je život jen fantazie a Emma je v něm jen přízrakem.
