Propojení člověka a přírody je pro nás přirozené a zásadní pro přežití. Člověk a hmyz
jsou sice dvě skupiny si velmi cizí, ale málo kdo si uvědomuje, jak jsme si podobní.
Jsme stejně křehcí, jako oni. Stačí se škrábnout o papír.
Křehkost těchto bytostí nespočívá v jejich defektnosti, jsou dokonale přizpůsobeni
prostředí, ve kterém žijí. Jejich zranitelnost pramení ze silných reakcí, které dokážou
u člověka vzbudit.
Blízkou inspirací mi byla Kafkova Proměna, ve které se hlavní hrdina promění
v brouka. Představila jsem si, jak bych se cítila já, kdybych se ocitla v situaci
Gregora. Neohrabané tělo, mnoho končetin, neznámé chutě. Nikdo mu nedal
možnost si vybrat, v jakého tvora se přemění. Pro lidské oko, jsou někteří tvorové
krásnější než jiní, a podle toho se k nim lidé chovají.
Barevné křídla motýla, jasná červená barva sluníčka, křehkost vážky v nás vzbuzuje
přirozenou náklonost a něhu. V dětských knihách jsou jim přisuzované kladné
vlastnosti a mírumilovná povaha. Nikdo se neštítí jich dotknout. Naopak, temné oči
pavouka, žihadlo vosy a nepříjemné bzučení mouchy vzbuzuje odpor a strach.
Krásný motýl jednoho dne možná zahyne v síti entomologa nebo zavřený ve sklenici,
zatím co k pavoukovi se nikdo nepřiblíží a zabít ho přece přináší smůlu.
Tak nech brouka žít…
