Bylo těžké vybrat, se kterou ze všech existujících věcí budu pracovat. Chtěla jsem prozkoumat něco kolem sebe, ale každá z mých věcí má pro mě nějaký význam. Tak jsem seděla ve svém pokoji a přemýšlela, co je pro mě důležitější a co nebudu moct vyhodit nebo nechat za sebou, až se budu zase stěhovat.
Pas, doklady, to vše jsou samozřejmé věci, ale když jste nuceni uprchnout z domova, když není čas přemýšlet, stojíte před volbou:
„Co dát do toho malého kufru?“
V tuto chvíli naše pocity rozhodují o tom, co si chceme vzít s sebou na památku. Něco, co nám připomene domov a blízké, kteří jsou hodně daleko. Zajímalo mě, co si Ukrajinci kolem mě vzali, chtěla jsem slyšet příběh, který znali jen oni, je to možná nějaká drobnost, pro ostatní to nedává žádný smysl, ale tyto věci mají obrovskou sílu paměti a lásky, každému z nás připomínají, kdo jsme, dávají nám naději a přinášejí zpět pocit pohodlí a míru I když realita taková není.
