Toto místo bývá často spojováno se smutkem a nepříjemnými myšlenkami. Souvisí totiž se smrtí, jež je vnaší společnosti velmi tabuizovaným tématem a připomínání si její skutečnosti se neshledává s velkým nadšením. Návštěvy hřbitova tak bývají mnohdy krátké, strohé, nepříjemné a plné těžkých emocí. Přesto však ne všechen zde strávený čas musí být tohoto charakteru, na což se snažím poukázat ve svém souboru.
Představuji toto místo jako jeden z mnoha veřejných prostorů. Lidé na něj mohou chodit a užívat ho podobně, jako jakékoliv jiné prostranství určené veřejnosti. Přestože je hřbitov spojován s negativními myšlenkami, chtěla jsem ukázat, že se sem lidé mohou jít projít, vyčistit si hlavu, strávit v něm chvilky klidu a že si toto místo mohou utvářet k obrazu svému. Snaha zútulnit podle svých představ alespoň kousek, který jim patří, je velmi častým jevem, poněvadž mnohdy berou vzhled hrobu jako svou vizitku či povinnost vůči zesnulému.
Ne každý hrob má však svého svědomitého majitele, a tak některé části hřbitova pozvolna chátrají a působí neudržovaně. Některé části tak pohlcuje příroda a v jiných se zase válí náčiní na úklid, ale všechno je to součástí tohoto kouzelného místa, které stojí rozhodně za větší prozkoumání, než je pouhá návštěva jednoho konkrétního hrobu.
