25. 01. 2023
S pampeliškou jsme spolu už přes dva měsíce. Potkali jsme se v nádherném prostředí beskydských lesů a luk, kde jsem byl květinové energii naprosto otevřený. Bylo tam takových krásných jak květ více, ale s pampeliškou, s tou to bylo speciální. Byla to ta poslední. Ta, u které jsem cítil, že to spolu potáhneme ještě dlouho. Ihned jsem se s ní cítil nabitě, hravě, a spokojeně.
Uběhlo pár dní a tak jako to čeká každého z nás, začala stárnout. Její semínka měla tendenci rozsévat se po světě a rozšiřovat dále svůj rodokmen. Její tělo se stávalo méně a méně ohebné, lístky zmizely ty tam.
Jako správný fotograf jsem po vzoru Richarda Avedona, o kterém nám povídala paní Fišerová, využil příležitosti a tento její stárnoucí a usychající proces jsem se pokusil zachytit. Ona hravost a energičnost, kterou mě na začátku našeho vztahu nabila, mi nezmizela až do konce, ba naopak se čím dál více stupňovala a zpříjemnila mi celý náš společný počin.
v procesu zpracování jsem postupně využil tří cest získání obrazu pampelišky – digitální fotografie, skenování a analogový proces.
