Panenství bývá v některých společnostech respektované, ceněné a žádoucí, zejména v souvislosti pohledu mnohých náboženství na sexualitu před svatbou. V porovnání s panenstvím žen nebývá tento stav u mužů tolik oceňován. Ženská intimita je téma, které propojuje jejich tělesnost se zahradou duše. Panenská čistota je vrozenou součástí života každé ženy. Je mnoho způsobů, jak ženy své panenství vnímají a prožívají. V současné společnosti, respektive v naší sociální bublině, není tento stav nijak vyzdvihován a oslavován, právě naopak bývá předmětem studu. Soubor Spící zahrady je alegorickým obrazem duší žen. Polemizuje s otázkou, zda v každé ženě zůstává po celý život kousek nevinnosti, se kterou se narodily. Zároveň hledá krásu v pozitivních i negativních přístupech k jejich daru čistoty.
Moje teoretická bakalářská práce mě inspirovala k vytvoření volného souboru, kde znázorňuji panenství jako spící zahrady žen. Ve středověku byl motiv uzavřené zahrady, známý také jako hortus conclusus, symbolem neposkvrněné Panny Marie. Estetiku souboru utváří tři základní barvy. Modrá symbolizuje roucho Panny Marie, nebeské mystično a duchovní rovinu vnímání panenství. Růžová evokuje často těžko uchopitelnou lásku žen k sobě samým a krásu spolu s intimitou ženského těla. Soubor je taktéž provázán zelenou barvou zahrady, která má význam života, svěžesti a mládí, přírody, pučícího jara a naděje. Prostěradlo je prvkem, který prochází celým souborem. Přes vizuální něžnost drapérie, tak nepředstavuje pouze intimitu pohlavního styku. V některých kulturách vyvěšují po svatební noci na dům prostěradlo, které by mělo být potřísněné krví – na důkaz, že nevěsta byla panna. Některé ženy přitom po prvním sexuálním styku nemusí vůbec krvácet. Panenství se tak pro ně stává stresujícím.
