Diplomová práce se věnuje historii mimobaťovské obuvnické výroby ve Zlíně a okolí od konce 19. století do 30. let 20. století. Zaměřuje se na ševcovské řemeslo, místní podniky a jejich představitele, kteří působili paralelně s firmou Baťa. Práce vychází z odborné literatury, archivů i dobového tisku a mapuje jak výrobní struktury, tak typické regionální produkty.
Kolekce obuvi vychází z principů udržitelnosti, respektu k tradičnímu řemeslu a snahy o návrat k lokálním zdrojům. Inspiraci čerpá z historických střihů a postupů, které byly přetaveny do designu reflektujícího současné ekologické výzvy a tempo 21. století. Projekt usiluje o znovuoživení přístupů našich předků, kteří hospodařili s materiály šetrně, beze zbytku a s úctou k přírodním zdrojům. Kolekce slouží jako modelová demonstrace možností obnovení malovýroby s využitím lokálních surovin – vlny, tříslo-činěné usně, textilu – a tradičních technik, jako je ruční šití, výroba rouna či napínání svršku. Tyto metody jsou nejen funkční, ale i esteticky hodnotné. Autorka si klade za cíl prozkoumat, zda lze spojit vysokou řemeslnou kvalitu s principy udržitelnosti v praxi. Proces tvorby se tak stal i osobní reflexí řemeslné náročnosti a pokorného přístupu k obuvnickému řemeslu jako takovému.
Kolekce je rozdělena do dvou linií – městská obuv inspirovaná séglovkami a turistická obuv z vlněné plsti, typická pro horské oblasti regionu. Celkový koncept vychází z respektu k tradičnímu řemeslu a jeho současné reinterpretace, jak ji naznačuje i inspirační koláž s motivy ševcovské dílny, regionální identity a symbolikou nikdy nekončící nitě.
