*kap, kap*
Již od mala se nemohu zbavit jediného strachu.
Strachu, co mne pronásleduje v noci i za dne.
*tik tak*
Je to strach… jakoby se celý svět zaseknul v jednom krátkém momentu, kdy mi přejede mráz po zádech.
*kap, tak tak*
Stále se ujišťuji, že se to vše odehrává jen v mé hlavě. Často když zřím kompozici objektů, tvar stínu nebo i jen pohyb jiného člověka… je až příliš jednoduché navázat na vlastní představivost. V ten moment mi blikne před očima potenciální představa něčeho co mne znepokojí.
Povětšinou je to část těla nebo celá postava. Často ani ne člověka. Ne tak úplně….
*tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak tak*
Tato práce spojuje moji vášeň v kresbě a malbě lidské figury a zároveň můj strach ze tmy. Při designu této kovovo skleněné kinetické instalace jsem se držela v základu právě anatomie lidského těla a mé stylizace jej v loutku strachu z mé vlastní představivosti.
Zvuk a pohyb je součástí za účelem vyvolání dojmu znepokojení a právě jemného strachu.
Instalaci provází doprovodné malbičky, na kterých je záznam představy kostry, která se postupně rozplývá. Jak mizí tak celá představa ve formě sklenéné plošky jako promítacího plátna celého děje se uzavírá. Naposled se pokusí dostat ven….
výrobní spolupráce a fotografie Christopher Hewitt
