Objekt jako šperk

Šperk jako objekt. Vlastní tělo jako ochranná schránka. Co když ale i schránka potřebuje ochránit. Pocity svázanosti a nemožnost se pohnout. Křehkost a něžnost čirého skla splývajícího s tělem, které se ale může ve vteřině roztříštit a z ochranné schránky se stává nástroj sebetrýznění a zdrojem bolesti. Jemné kapky krve a čiré střepy. Malé, drobné ranky na těle, které mě uzemňují a vrací zpět do reality. Něžná, citlivá, ale intenzivní bolest jako pomoc pro mysl, bloudící ve vlastním zmatku.

Autor

Lucie Kramářová

student
Ateliér Design skla