Semestrální práce na téma zrcadlo.
Mé osobní zrcadlo jsem pojala ve formě uvědomění pomíjivosti. Při pohledu do zrcadla nevnímáme pouze vzhled, podvědomě vnímáme své ego, identitu, náladu, sociální postavení aj. Při práci jsem si často kladla otázky. “Kolik času dokážeme strávit před zrcadlem, přičemž nerozvíjíme sebelásku, nýbrž vyčítáme svému tělu zdánlivé nedostatky?” Pracovala jsem s meditací na přítomný okamžik, který jsem zachytila rušivým elementem ve formě časového ukazatele. Přesná definice časového údaje jako tomu je u hodin pro mě nebylo podstatné. Prchavý moment času jsem přenesla pomocí vypískované frotáže na lícovou stranu zrcadla, který je mou subjektivní připomínkou a vizualizací představy částic vesmírné jednoty. Ty mi v životě dodávají lehkost bytí a vděčnost k životu, které pramení již ze zmíněného času. Ten je pro mě nejsilnějším ze všech uvědomění, protože připomínka vlastní smrtelnosti mi dodává chuť žít.
