Použité až do úplného konce je keramický glazovaný prostorový objekt, který znázorňuje ruce v neviditelné krychlové bariéře.
Odsekané ruce jsou použité jako symbol kreativní, řemeslné, či manuální činnosti z pohledu ideálního pro společnost a velkých korporátů – využité jako nástroj až do svého úplného rozpadu. Do jaké míry práce skutečně šlechtí? Odsekané i potom, co je člověk po smrti, aby mohly být nadále využívány. V tomto případě jim byl dán nový úděl jako jedna ze čtyř nohou konferenčního stolku. Aby byla o to víc podtržena mocenská dynamika mezi nimi a tím, kdo by si ke stolu sedl.
Ruce jsou pokrčené a deformované a i posmrtně se snaží osvobodit ze své neviditelné bariéry, která na ně byla uvržena. Komunikují mezi sebou, naráží do sebe, rozdělují a spojují se do jednoho celku. Jedné masy lidí. Glazura byla vybrána transparentní světle šedá, keramika jako taková velmi světlá, dohromady tvořící mrtvolně popelavé ruce.
Mojí snahou bylo poukázat na to, jak jsou některé profese dehumanizovány. A jak jsou považovány jenom za výrobní proces, který je zastíněn finálním výrobkem. Do bodu, kdy si si konzument už ani neuvědomuje, že na druhé straně stojí člověk, který musel danou práci odvést.
