Forma následuje světlo. Světlo a slovo. Světlo ve slovech, prchavé okamžiky a prožitky prokluzující mezi prsty. Napojení a vnímaní jednotlivých křehkých, niterných, či zraňujících vět. Báseň infekce od Václava Hraběte. Silná emoční imaginace, která naskakuje při čtení jednotlivých veršů. Infekce, něco, co nás napadá, ubližuje, prorůstá tělem a zasahuje. Pomalu a jistě se rozšiřuje a tělo se nezvládá bránit. Láska, dá se k infekci přirovnat? „Vím, že mě nemáš ráda, ale já tě mám V krvi rozpuštěnou S bacily tetanu, kouře a vůni arniky.“ Jde zachytit ta krásná zvukomalebnost do pouhého objektu? Díky silným imaginativním asociacím jsem se rozhodla pro cestu tavené plastiky doplněné o animovanou videoinstalaci.
VIDEO:
