Tento koncept vychází z duality stromu – z jeho kůry a koruny. Kůra pokrývající obličej představuje mé vnitřní kritické já, které nazývám Debora, dusivého nezvaného hosta, který všechno zpochybňuje. Přímým kontrastem jsou větve tvořící korunu stromu. Ačkoliv Deboru nemám ráda, je to právě ona, kdo mě skrze neustálý tlak nutí posouvat se vpřed. Větve rostoucí vzhůru ztělesňují ambice, energii a hnací motor k lepším výsledkům. Cílem rituálu není s touto stinnou stránkou jen bojovat, ale fyzicky ji zhmotnit, naučit se s ní pracovat a převzít nad ní kontrolu.
