V dobách osvícenství, vládě rozumu, se v tehdejším světě objevuje nový pohled na svět – romantismus. Filosofický směr upřednostňující nad touhou znát touhu prožít. Důležitost přírody a její velkolepost pro romantiky je neodmyslitelná. Proto také vzniká touha zachytit ten pocit, který každý známe… vznešenost. Vznešenost není krása, je to estetická kvalita přírody odlišná od krásy. Součástí vnímání vznešenosti je pocit hrůzy z nepravidelnosti, divokosti a nekontrolovatelnosti. Vzniká z ní pocit radosti, radosti silnější než běžná radost.
Definovat vznešenost není jednoduché, a pochopit ji lze pouze prožitím.
Video výše je spojení úryvku z Ottova slovníku naučného a romantických krajinomaleb odkazujících na filosofii „the sublime“. Obrazy jsou rozdělené do vrstev, díky kterým vzniká efekt parallax. Tím vzniká interpretace tehdejší tvorby pomocí digitálních nástrojů.
Vznešenost jest uspokojivý, blahý cit vyplývající z povýšenosti našeho já nad děsivou nesměrností.
Bojím-li se rozpoutané bouře, děsí-li mne oceán neb širost všehomíra, zůstávám ve sklíčení tom ve stavu bázně, bojím se, že budu zničen, nebo cítím miznoucí nicotu svou proti neskončenosti.
Jsem-li však s to, abych se vypjal nad elementární dojem hrůzy a zhostil se vůči děsivým mocnostem obav o své já, neb uvědomím-li si, že oné neskončenosti jsem tvůrcem já, že jest ona mojí představou, že já ji chápu, pak z původního stavu útlaku zvedám sebe nad předmět hrůzy, přestoupám jej.
Podstata vznešenosti záleží tedy v tom: vznešenost vzniká z poměrů, kde jeden člen jest moje já — druhý člen předmět, budící svou nesměrností dojem sklíčenosti.
Předmět ten zůstává nezměněn, ale zmizí jeho tísnivost, dovedu-li zvednouti své já všední, empirické k onomu já, které jest výkazem naprostého sebekladu, nepodmíněného a neurčeného než sebou samým.
Proto dojem vznešenosti může vznikati jen na vyšších stupních osobní kultury a také analýza tohoto suverénního sebecitu opravuje i vysvětluje užívání slova vznešenost a vznešené.
Není předmětů vznešených ani žádného objektivního vznešena, ale my sami sebe vznášejíce přenášíme tento účin na předměty.
