Fotografický soubor vychází z konkrétních obrazových motivů hostiny, jak je známe z dějin umění. Společenské stolování zde není chápána pouze jako akt sdílení jídla, ale jako komplexní situace nesoucí symbolické, sociální i existenciální významy. V historickém kontextu se objevuje jako prostor setkávání, moci, spirituality i pomíjivosti, a právě tyto roviny se stávají výchozím bodem pro autorskou interpretaci.
Soubor je realizován formou fotogramů s využitím techniky kyanotypie, která svým specifickým vizuálním jazykem umožňuje transformaci reálných objektů do abstrahovaných obrazů. Tento proces redukuje jejich konkrétnost a současně akcentuje jejich charakter siluety, čímž dochází k posunu od popisnosti k znakovosti. Vzniklé obrazy tak nefungují jako dokumentace reality, ale jako její vizuální otisk a reinterpretace.
Jednotlivé výjevy volně navazují na vybrané motivy z malířských obrazů, které jsou však zbaveny své narativní jednoznačnosti a převedeny do současného kontextu a jiného média. Dochází zde k prolínání historické paměti obrazu s individuální zkušeností.
Sdílený prostor se v tomto souboru proměňuje v prostor napětí mezi přítomností a absencí. Zatímco tradičně představuje moment sdílení a hojnosti, zde je naznačena spíše skrze své stopy a fragmenty. Tento postup zaznamenává jedinečný a pomíjivý příběh, který se odehrával na plátně přítomném v roli ubrusu.
Dílo tak vytváří vizuální pole, v němž se setkává historický odkaz s osobním gestem a kde se původně konkrétní situace proměňuje v obecnější reflexi lidské zkušenosti.
