V mé semestrální práci na téma prostupy se jedná o instalaci tvořenou chemicky perforovanou látkou a dominantním prosvícením.
Koncept
Inspirací mi byly biologické jevy jako dehiscentia (rozestup, otevření) a apoptóza (naprogramovaný rozpad buněk za vyšším účelem). Perforace jsou předurčeny, nikoli tvořeny vnějším vlivem, zároveň ale stále pozorujeme nějakou formu destrukce. Skrze tyto perforace proudí světlo, život. Nejsilnější vzor jsem nalezla v monsterách, které díky apoptóze propouštějí paprsky i na ty nejnižší listy.
Prvky kompozice komunikují mezi sebou, v kontrastu s rozpadem v ní koluje jistá citlivost a náznak
koloběhu života.
Biologický fenomén
Jev rozpadu buněk můžeme pozorovat nejen u listů monstery, ale také u těchto příkladů: lidské prsty se vytvářejí díky cílené smrti buněk – bez této sebedestrukce bychom měli blány; u lososů po tření dochází k autolýze (rozkladu vlastních tkání) – jejich těla obohacují řeku o živiny potřebné k přežití potomků; termiti mají váčky s toxickým sekretem, které po ruptuře zabijí nepřítele, ale i samotného termita.
Technický proces
Jako metaforu k myšlence předem naprogramovaného rozpadu tkáně používám chemické reakce aktivované/posílené UV světlem. Světlo jakožto hlavní prvek prostupu je tak zároveň užito
i v technickém procesu. Konkrétní metoda se nazývá foto-Fentonova reakce. Její hlavní podstatou jsou hydroxylové radikály, velmi reaktivní částice, které vznikají při reakci peroxidu vodíku s železem (např. FeSO4), a které napadají skoro všechno kolem sebe. UV světlo podporuje tvorbu radikálů a neustále obnovuje cyklus reakce, aby se nezpomalila či úplně nezastavila.
Poměrně vysoká kontrola nad výsledkem této techniky umožňuje vlastní volbu co do tvaru perforací.
Výsledné práci předcházela cesta složená z následujících návrhů.
