Práce na téma prostupy se zabývá ztrátou blízkých lidí v našem okolí. Rámy dveří zde symbolizují cestu k lidem, se kterými máme jakýkoliv vztah, představují pomyslné průchody, skrze které se k nim můžeme přibližovat, komunikovat a sdílet s nimi svůj svět. Oproti tomu díra v zemi se zavřenými dveřmi funguje jako metafora hrobu, místa, které značí konec příběhu a konec cesty, ve chvíli, kdy se nám uzavírá jakýkoliv další průchod k dané osobě.
Instalace byla umístěna venku na prázdné ploše. Toto prostředí odkazuje na představu světa, který je zničený a prázdný, podobně jako svět, ze kterého odešla osoba, která ho naplňovala. Prázdný prostor tak umocňuje pocit absence a ztráty a stává se nedílnou součástí celé práce.
Cílem projektu je upozornit na křehkost lidských vztahů a na moment, kdy se z otevřených prostupů stávají definitivně uzavřené hranice.
