V této semestrální práce jsem se zabývala tématem prostupů. Na začátku mě zajímal princip sítě a její různé podoby – pavučina, elektrické vedení, kořenové systémy nebo sociální sítě. Tyto struktury pro mě představovaly vzájemně propojené body, mezi nimiž dochází k neustálému přenosu, napětí a prolínání. Prostup jsem tak chápala nejen jako fyzický jev, ale i jako vztah mezi jednotlivými vrstvami a prostory.
Z hlediska materiálu jsem chtěla pracovat s tím, s čím už mám zkušenost a to s drátem a šnůrou. V průběhu navrhování sem se však rozhodla použít pouze drát, který mi umožnil lepší práci s linií, strukturou a otevřeností objektu.
Důležitou součástí procesu byla práce s barvou a její vzájemnou kombinací. Objekt sem rozdělila do dvou vrstev, z nichž každá má jinou barvu. Tyto vrstvy se v jednom bodě fyzicky prostupují, ale přitom si zachovávají vlastní charakter. Z každé vrstvy dále vyrůstá další prvek stejné barvy, který naznačuje pokračování objektu mimo její hlavní část.
Finální objekt tak funguje jako otevřená síť, ve které se prostup odehrává na několika úrovních – mezi jednotlivými vrstvami, mezi hmotou a prázdným prostorem v otvorech konstrukce a také v představách diváka. Objekt může působit, jako by pokračoval mimo vymezený prostor, například skrz zeď, strop nebo podlahu.
