Cílem bakalářské práce bylo navrhnout instalaci, která bude vyjadřovat autorku jako osobu a jak ji vidí ostatní spolu se vším, co je ukryto a jaká je uvnitř sebe. Jako mladou začínající umělkyni ji velmi překvapuje, kolika osobními tématy si člověk musí sám projít, a během života stále prochází, aby jeho tvorba byla autentická. Každého z nás formuje naše dětství, ale i různé dobré i špatné zkušenosti, zážitky, lidé kolem nás i prostředí, ve kterém žijeme.
Kým vlastně je a kým by chtěla být? Co by chtěla svojí tvorbou předávat? Bez jistého ukotvení sebe sama je velmi obtížné tvořit a jít tou svojí cestou. Zároveň pro každého umělce je stěžejní zaznamenat sám sebe v daném okamžiku, aby se s odstupem času měl možnost za svým já v proměnách času ohlédnout. Aby měl možnost porovnat interpretaci sebe sama před lety a nyní. Jak se vyjadřoval tehdy a jak by stejnou věc vyjádřil teď. Každý umělec a jeho tvorba se totiž vyvíjí a pro většinu umělců je důležitější názor a postoj sebe sama k sobě samému, než názory a postoje okolí. Pokud umělec není spokojen se sebou a s tím, co vytvořil, pokud z tvorby nemá radost, pak mu lichotivý názor ostatních ke štěstí nebude stačit.
Instalace není určena pouze k nahlédnutí do autorčina nitra, ale má návštěvníka nasměrovat k zamyšlení, kdo je on sám. V instalaci je zakomponováno zrcadlo jako prostředek k sebereflexi. Jak bych se interpretoval já? Jaké prvky bych využil, jaké barvy mě charakterizují? Pohled do zrcadla může návštěvníka přivést k zamyšlení o sobě samém, o jeho vlastních vrstvách a také o tom, zda se v životě nachází právě tam, kde si přál být. Autorka věří, že návštěvník si z instalace odnese nejen dojem či představu o charakteru a vrstvách její osoby, ale podnítí to především přemýšlení o něm samotném. Pokud se podaří přenést jakoukoli emoci alespoň na pár návštěvníků výstavy, lze instalaci považovat za úspěšnou.
