Diplomová práce se zaměřuje na problematiku úzkostných stavů návštěvníků výstavních institucí či inkluzivních programů. Prožitek těchto návštěvníků kulturní akce je narušen úzkostí vznikající v přímé reakci na nastavení institucionálního prostoru a programu. Prostřednictvím případových studií práce mapuje, jakým způsobem vybrané české kulturní instituce a programy reflektují problematiku duševního zdraví, a identifikuje bariéry a příležitosti pro specifické prožívání úzkostného diváka. Výsledkem je syntéza sloužící k otevření diskuse o specifické skupině návštěvníků, která v dostupných materiálech analyzovaných institucí explicitně pojmenována není.
