Není mi dobře, a tak si vytvářím malý svět. Do něho se můžu schovat, do něho můžu utíkat. Zároveň se však se svou utíkací tendencí konfrontuji. Vystavení sebe sama skutečnosti je způsob, jakým v sobě můžu problematiku řešit a hledat jiné cesty, jak se s ní popasovat.
Vizualita přímo vychází z mé automatické kresby. Ta je mi prostředkem vyrovnávání se s emocemi, řešení vnitřních témat i reflexe žité reality. Automatická kresba je médiem, které je čisté, prosté a autentické. Je mi proto jedním z nejsvobodnějších prostorů vůbec.
Animační setup vzniká přirozeně, vrstvím nad sebe tabule skla, představující krajinné plány, ve kterých následně z jednotlivých komponentů vystavuji krajinu. V ní se přirozeně odehrávají krátké scénky odrážející mé tendence unikat a skrývat se.
