Přesun z vesnického prosředí, které mě obklopovalo od mala, do prostředí města znamenalo řadu proměn v mém chování i přístupu k okolí, a tím i v mém vnímání blízkého okolního světa, přírodu nevyjímaje.
Životní tempo se zrychlilo a mnohé se v takovém tempu snadno opomine. Touto prací se vracím k vědomému vnímání prostředí kolem mě. Začínám se zase plně soustředit na sledování detailů, malých pohybů a změn v přírodě, kterou procházím. Jde to ale velmi ztuha, a proto si vypomáhám sklíčky, která realitu deformují a proměňují. Pozorování skrze ně ve mně podněcuje touhu rozumět a zkoumat. Snadným prostředkem k probuzení chuti pozorně se dívat jsou mi též kachny, které si zakresluji, snažím se zachytit jejich podstatu a následně jejich siluety přenáším do skla.
Tyto subjekty se pak promítají do dalších předmětů. Ty se skládají v soudržný celek, jenž je mi starterpackem k vědomějšímu pohybu každodenností. Zároveň zachycují proces návratu k pomalému a pečlivému způsobu brodění se životem.
