Projekt „Revitalizace revitalizace prostorů základní školy T. G. Masaryka v Otrokovicích“ představuje přístup k transformaci dvou atrii ve školním prostředí, které symbolizují rozdílné vize vzdělávacího procesu. První atrium je navrženo jako prostor propojení generace, spolupráce a vzájemného učení, zatímco druhé atrium reflektuje izolaci a uzavřenost, poukazující na potenciální negativní vývoj ve vzdělávání.
Cíl: Projekt usiluje o to, vyvolat diskuzi a reflexi nad současným a budoucím stavem vzdělávacích metod a prostředí. Skrze designové prvky v obou atriích nabízí vizuální zážitek, který má za cíl inspirovat učitele i studenty k přemýšlení o významu a směřování vzdělání ve společnosti.
První Atrium – Spolupráce a Vzájemné Učení:
Toto atrium je navrženo pro společné učení a propojení generaci. Hlavním prvkem je instalace sbíhající se ke středu atria, kde je spojená dvěma prstenci, symbolizujícími vzájemné propojení myšlenek a lidí. Tato instalace používá lehké materiály jako plexisklo a měděné lanky, což umožňuje dynamické rozložení světla a tvarů, které podporují otevřený dialog. Design podporuje myšlenku, že vzdělávání je neustálý proces, přizpůsobující se potřebám a rozvoji společnosti.
Návrh je doplněn mobiliářem umístěným v přilehlých chodbách, který podporuje a rozšiřuje koncept atrii.
Nábytek v prvním atriu je uspořádán do různých výškových úrovní, což umožňuje variabilní výšky pohledů a podporuje rovnocenné postavení mezi žáky a učiteli. Kombinace mobilních a pevných prvků umožňuje adaptabilitu a interakci, přičemž mobilní kostky v modrém odstínu odkazují na barvu školního loga. Pevné prvky z bukového dřeva zase poskytují stabilitu a odolnost.
Druhé Atrium – Izolace a Rigidita:
V kontrastu s prvním atriem, druhé atrium reprezentuje scénář vývoje vzdělávání, kde převládají izolace a odstřihnutí od společenských změn. Mléčné plexisklo a chaotičtější uspořádání materiálů zdůrazňují nepřístupnost a uzavřenost myšlenek a osob, také symbolizují bariéry ve vzdělání a komunikaci. Toto atrium vybízí k zamyšlení nad riziky, které přináší neangažovanost a odolávání změnám.
Na rozdíl od prvního atria, nábytek v druhém atriu je rozmístěn individuálně, což podporuje pocit izolace a oddělenosti. Tento design reflektuje scénář vzdělávání, kde nedochází k spolupráci a sdílení myšlenek. Pod mobilními kostkami jsou viditelné obrysy, které odkazuji na původní umístění a umožňují sledovat tendence k shlukování nebo izolaci mezi studenty. Tento nábytek je také vyroben z modré látky a bukového dřeva, avšak jeho uspořádání a zdůrazňují rozdílný účel prostoru.
Tato prostorová koncepce nenabízí jednoznačnou odpověď na otázku, jakým směrem by se vzdělávání mělo ubírat, ale vytváří vizuální a atmosférickou zkušenost, která nutí k reflexi. Atrium se tak stává nejen architektonickým prvkem, ale i fyzickým vyjádřením polarizace současného školství a jeho možných budoucích podob.
