Vždy tu byly sny a touha zanechat svou známku, pohlednici…něco, co za mnou zůstane. Zájem o sbírání předmětů nebo posílání pohlednic pramení z dětství. Vidět svého otce, jak každý rok před Vánoci posílá desítky pohlednic rodině a blízkým, nebo se probouzet a pozorovat maminčiny obrázky vytvořené z pohlednic na stěnách.
Od poznávání pohlednic po filokartii a následnou éru digitalizace, kdy už ani nevím, jestli se mnou v dnešní době ještě někdo posílá pohlednice z tvrdého papíru s fotkou nebo obrázkem a adresou. Nástup mobilních telefonů z mého pohledu zabíjí tuto fascinující korespondenci mezi lidmi. Z dnešního pohledu je mnohem pohodlnější poslat pár fotek přes sociální síť než poslat pohlednici, ať už rodině nebo přátelům. Moje práce odráží současný svět jak z mého pohledu, tak z pohledu tisíců lidí, nutí nás přemýšlet. Krajina je to, co nás obklopuje, díky svým telefonům na ni často zapomínáme, když bezmyšlenkovitě fotíme a jdeme dál. Zanedbáváme sami sebe chytrými zařízeními, která nás připravují o chvíle prožívání krásy kolem nás. Rozebrala jsem tato zařízení a vytvořila z nich své oblíbené místo, kde se digitalizace nedotkla mých vzpomínek a na ten okamžik nikdy nezapomenu.
Foto: Marie Zdráhalová
