Řešené místo
Zelený klín v rohu autobusového nádraží.
Ze strany továrního areálu od budov 14|15 brání přirozenému pohybu směrem na spoje autobusové dopravy hned několik bariér (zídku, která prostory odděluje, lidé překonávají dříve, než je jim umožněno jiným přerušením. Celkovou neprostupnost zvyšuje i turnyboard. Současný stav autobusového nádraží uživatele spíše utvrzuje v tom, aby zde čekáním trávili co nejméně času. Řešený prostor může nabídnout kultivovanější a příjemnější alternativu.
Řešené místo je součástí rozsáhlého projektu Dopravního terminálu. Jeho celková realizace je však podmíněna návazností na další investiční záměry, a je proto v časovém horizontu obtížně předvídatelná. Dočasný zásah, realizovaný v rozumném časovém horizontu může zlepšit situaci pro uživatele tohoto prostoru.
Návrh
V návrhu pracuji s výrazným motivem oranžových kubických prvků, které abstrahují ikonické baťovské domky – jeden ze symbolů města Zlín. Tyto „kostky“ nepředstavují pouze vizuální odkaz, ale stávají se aktivním nástrojem pro formování prostoru.
Jejich umístěním redefinuji stávající neformální trasu, kterou si lidé dříve zkracovali přes bariéru, a proměňuji ji v přirozenou a kvalitní pěší zónu. Prvek, který byl dříve vnímán jako překážka, se tak mění v plnohodnotnou součást městského pohybu.
Kostky zároveň fungují jako multifunkční městský mobiliář – umožňují průchod, sezení i neformální využití. Děti je mohou využívat ke hře a pohybu, zatímco ostatním slouží jako místo k odpočinku, konzumaci jídla nebo čekání na autobus. Návrh tak podporuje spontánní interakci a přirozeně oživuje doposud opomíjený prostor.
Varianty
Variabilita je klíčovým principem návrhu. Jednotlivé oranžové kubické prvky lze libovolně skládat, vrstvit i kombinovat, čímž vzniká otevřený systém umožňující různé prostorové konfigurace. Inspirace vychází z baťovského modulu, typického pro město Zlín, který je zde reinterpretován do současné, hravější podoby.
Kostky tak vytvářejí dynamickou strukturu, která může reagovat na konkrétní potřeby místa – od lineárního vedení pohybu přes definování pobytových zón až po akcentaci důležitých bodů v prostoru. Je možné je skládat do výšky a vytvářet tak jednoduché orientační prvky, drobné „věže“ nebo vizuální dominanty, které pomáhají čitelnosti prostoru.
Díky své modularitě návrh nabízí flexibilitu i do budoucna – prvky lze přeskupovat, doplňovat nebo redukovat podle aktuálního využití. Prostor se tak nestává statickým, ale živým organismem, který se může přirozeně vyvíjet spolu s potřebami uživatelů.
Materiál
Navrhované kubické prvky vycházejí z běžně dostupných dubových laviček z masivního dřeva, které jsou upraveny do jednotného formátu kostek. Tento přístup umožňuje využít standardizovaný a snadno dostupný prvek, který je dále transformován do nového prostorového významu.
Jednotlivé moduly jsou následně opatřeny výrazným oranžovým nátěrem, čímž vzniká jasně čitelný vizuální motiv odkazující na industriální a funkcionalistickou tradici města Zlín.
Použití masivního dubu zajišťuje vysokou odolnost a dlouhou životnost prvků ve veřejném prostoru, zatímco jejich prefabrikovaný charakter umožňuje jednoduchou výrobu, případnou výměnu i variabilní skládání v rámci návrhu.
Instalace
Instalace kubických prvků je navržena prostřednictvím modelace terénu. V místě zásahu vznikne mírný zemní svah, do kterého jsou jednotlivé kostky částečně zapuštěny. Tento princip umožňuje jejich přirozené kotvení bez nutnosti složitých konstrukčních zásahů.
Zapuštěním do terénu zároveň vzniká optimální výškové odstupňování, které přirozeně formuje schodišťové uspořádání. Kostky tak nejen stabilně sedí v podloží, ale zároveň definují pohodlnou a intuitivní trasu pro pěší pohyb.
Výkresy
